Keňská republika (svahilsky Kenya), je přímořský stát ve východní Africe při pobřeží Indického oceánu. Na západě sousedí s Ugandou, na severozápadě se Súdánem, na severu s Etiopií, na východě se Somálskem a na jihu s Tanzanií. Keňa je pojmenována po hoře Mount Kenya, druhé nejvyšší hoře Afriky (5 199 m.n.m.).
Historie Keni sahá milióny let do minulosti. Ve velké příkopové propadlině u jezera Turkana byly objeveny některé z nejstarších zkamenělin lidských bytostí Homo habilis a Homo erectus staré 2,6 miliónů let. V 8. století začali břehy Afriky a Španělska dobývat Arabové. Zatímco na severu šlo vyloženě o usurpování moci, do jižnějších koutů Afriky přijížděli obchodovat a usazovat se. Na území dnešní Keni prodávali sklo, železné předměty, látky, obilí a víno. Do rodných krajů se vraceli obtěžkáni nosorožčími rohy, želvovinou a slonovinou. Mnoho Arabů uchvátila keňská (alespoň po období dešťů) zelenavá příroda a nechtělo se jim zpět do vyprahlé pouště. Jiné zas možná na cestě domů zastavila odhalená snědá ňadra domorodek. Ať tak jak tak, mnoho muslimů se na území dnešní Keni usadilo a začalo zde šířit islám. Při východním pobřeží Afriky vyrostla relativně bohatá města, která mezi sebou měla tu a tam (i krvavé) rozepře. Vesměs v nich však vládl pokoj a mír.
Když Kolumbus objevil Ameriku, Španělé se pod vidinou nových krajů, jež by mohli „oblažit“ svou mocí, vydali nazdařbůh přes Atlantský oceán. Zatím měli Portugalci dost času, aby svou pozornost soustředili na Afriku a převzali od Osmanských Turků převahu nad obchodem s Dálným východem. V roce 1498 doplul Vasco de Gama k Mysu Dobré naděje a nic nebránilo tomu vydat se dál podél afrického pobřeží až k Indii. Koření, které mělo tehdy cenu zlata, čekalo na své nákupce. A na východní pobřeží Afriky se snášel mrak krušných časů. Dobyvačné armády, jejichž cílem bylo ovládnout pobřežní města k vlastním obchodním záměrům, několikrát vyplenili i Mombasu. Nic nepomohla snaha Osmanských Turků obnovit tu svůj někdejší vliv. Ke konci 19. století Arabové definitivně ztratili rozhodující vliv na obchod v Indickém oceánu. Portugalci si za svou základnu zvolili Mombasu, kde vybudovali pevnost Fort Jesus. Ale nic nemůže trvat věčně. Místní obyvatelé byli finančně vykořisťovaní a misionáři na ně vyvíjeli velký nátlak, aby přestoupili na křesťanství. Není divu, že se lid bouřil. V roce 1698 padla mombaská pevnost. O dvaadvacet let později odtud Portugalci odtáhli.
Po Portugalcích vládla Keni nějaký čas ománská dynastie. Většinou šlo o formalitu a místní obyvatelé si žili poměrně svobodně. Avšak koncem 19. století projevily o východní pobřeží Afriky zájem dvě evropské mocnosti: Německo a Velká Británie. V roce 1886 sepsali smlouvu o sférách vlivu a území Keni připadlo pod britskou správu. O devět let později zde Angličané vyhlásili protektorát. Vliv Velké Británie zanechal v zemi znatelné stopy. Většina plakátů a billboardů je anglicky a vespod je jen drobný svahilský překlad. Angličtina je úředním jazykem (spolu se svahilštinou) a alespoň v turistických oblastech ji většina lidí ovládá.
Bílí se začali v Keni rozpínat, zabírali půdu původním obyvatelům a na Afričany zbývala jen podřadná práce. Nesměli dokonce vstupovat do hotelů a restaurací. Není divu, že mezi domorodci začala vůči přistěhovalcům klíčit nevraživost. Jako mor se šířila mezi prostým lidem i politickými intelektuály. Ti prvně jmenovaní prováděli rituály, ve kterých se snažili na bílé uvrhnout klatbu. Přísahali, že budou Evropany i africké kolaboranty vraždit. Do čela těch druhých se postavil budoucí keňský prezident Jomo Kenyatta. Boje o nezávislost probíhaly dlouho. Povstání Mau Mau bylo sice tvrdě potlačeno, ale snaha keňských obyvatel o osamostatnění přinesla nakonec ovoce. 12. prosince 1963 byla vyhlášena samostatná Keňská republika, jíž dokonce Velká Británie poskytla finanční pomoc.
Když byl v Keni prezidentem Jomo Kenyatta, poměrně vzkvétala. Zařadila se mezi nejvíce prosperující země v Africe a vše nasvědčovalo vzestupu. Avšak s novým prezidentem přišly další politické roztržky. Dodnes není v Keni demokracie v pravém slova smyslu. Podle OSN se jedná o rozvojovou zemi. Keňa je hodně závislá na turismu, a tak její křehké ekonomice vůbec nepřispívají extrémistické útoky teroristů ani nepřízeň počasí. V posledních letech se Keňa z krize, která přišla kolem roku 1998 (útok Usama bin Ládina v Nairobi, záplavy) dostává. Držme jí palce a zkusme jí pomoci naší návštěvou.
Geografie
Keňa leží ve východní Africe při pobřeží Indického oceánu a rovník ji dělí téměř v polovině. Zatímco pobřežní pásmo lemují bílé pláže a zelenavé mangrové lesy, směrem na západ je krajina pustší a vyprahlejší – zato divočejší. Na severu střídají savany horské polopouště a pouště. Celková rozloha Keni je asi 582 560 km2, z toho přibližně 3 600 km2 tvoří jezera a vodní plochy. Na severu hraničí Keňa s Etiopií a Súdánem, z východu ji omývá Indický oceán. Na západě sousedí s Ugandou a na jihu s Tanzanií. Délka pobřeží je asi 536 km. Keňu lze rozdělit na sedm provincií, z nichž turisticky nejpřitažlivější je (pomineme-li národní parky, rozeseté různě po zemi) pobřežní provincie s hlavním městem Mombasa. Nairobi tvoří vlastní samosprávnou jednotku.
Většinu keňského povrchu zabírá Východoafrická vysočina, jejíž zvlněná krajina dosahuje výšek 3000 m n. m., ale místy klesá až o 2 500 metrů. Jde o systém plošin, oddělených horskými masivy a propadlinami. Nejznámější propadlina Afriky – Velká příkopová propadlina, též Východoafrický příkop – se rozkládá také na území Keni. Táhne se od severu k jihu země už od třetihor. Východoafrický příkop sahá v Keni až do hloubky 300 m n.m. a je široký několik desítek kilometrů. Příkop lemují masivy a sopky, na dně jsou schované třpytivé hladiny bezodtokých jezer. Nachází se zde nejvyšší hora země a zároveň druhá nejvyšší hora Afriky – Mt. Kenya, jejíž věčně bílý vrcholek sahá do výšky 5 199 m n. m. O kousek dál, už na území Tanzanie, vyrůstá z hrany příkopu velikán Kilimandžáro.
Na jihu Keni se do výšky zvedá pohoří Mt. Kenya, pokryté ledovci. Jeho svahy pokračují směrem na sever v centrální hornatinu, pokrytou zelenými čajovými a kávovými plantážemi. Sever Keni je horký a pustý. Místní nehostinné tabule mají pouštní charakter. Na severu a východě Keni převažují stromovité savany, zatímco západ kryjí savany travnaté. Pásmo savan tvoří ideální životní prostředí divokým zvířatům jako jsou lvi, žirafy, zebry a antilopy. Typická keňská krajina je posetá akáciemi a pokryta nevysokým suchým porostem, který se zazelená jen dvakrát do roka po období dešťů.
Zatímco většina Keni vyniká suchem a prachem, u pobřeží se kolem azurově modrých lagun a zátok daří mangrovovým lesům. Klasické lesy najdeme též v horách, jejichž rostlinstvo je zajímavé tím, jak se mění (a snižuje) směrem k vrcholkům. Téměř na hranici věčného sněhu ještě vykvétají starčky a lobelky. Keňa se může pyšnit dvěma velkými jezery (Viktoriino jezero a Turkana), zato řek má vskutku skromně. Většina řek je nesplavná, výjimkou je nejdelší řeka Keni Tana. Jezero Turkana, rozkládající se na severu země, je obklopeno nehostinnou, avšak krásnou přírodou. Vzniklo zde několik národních parků, v nichž se díky nevelké návštěvnosti daří zachovat původní přírodu. V rezervacích najdeme také několik přírodních kmenů, jejichž příslušníci žijí po staletí prakticky stejně jako jejich předkové v době kamenné.
Podnebí
Keňa leží ve srážkovém stínu masivu Uhuru. Většinu Keni pokrývají rozsáhlé savany a na severu se její krajina mění v polopouště. Díky značné členitosti (od 0 po 5 000 m n. m.) je však počasí velmi rozdílné. Podnebí Keni je rovníkové se dvěma obdobími dešťů. Srážky přichází v různých částech země v trochu jinou dobu a v rozličném množství. Zatímco při pobřeží se rok na období dešťů a sucha vůbec nerozlišuje a v oblasti kolem Viktoriina jezera prší slabě skoro pořád, na náhorních plošinách bývá sucho a silně sprchne jen na jaře a na podzim. Na centrálních vysočinách prší víc – většinou od března do května a od října do prosince. Pomineme-li zvláštní přímořské klima a podnebí kolem Viktoriina jezera, které tato velká vodní plocha ovlivňuje, lze říci, že se úhrn srážek mění podle nadmořské výšky. V 1 500 m n. m. spadá až 2 000 milimetrů srážek za rok, zatímco v pouštní severní Keni jsou vděční za 250 milimetrů. Teploty v přímořských turistických letoviscích běžně dosahují třicítky. Na horách se však mohou přes noc blížit k nule a nejvyšší vrcholky Keni pokrývají ledovce a věčný sníh. Chceme-li různorodou směsici keňských klimat shrnout do pár vět, pak můžeme říct, že podnebí na pobřeží Keni je horké a vlhké, v centrálních náhorních plošinách teplé a sušší s chladnějšími oblastmi ve větších nadmořských výškách a horké a suché na severu.
Hospodářství
Keňa patří mezi rozvojové země a v roce 1992 bylo skoro 42 % obyvatel zařazeno pod limit chudoby (složitý výpočet podle průměrných mezd místních obyvatel). Zemědělství je základním zdrojem obživy asi 80 % Keňanů. Když nepracují na malém políčku, jehož úroda rovnou putuje na rodinný stůl, tak jsou zaměstnáni na čajových či kávových plantážích, ze kterých se sklizeň exportuje do světa. Pole, na nichž se pěstují spotřební plodiny, se od těch, která dávají tržně zpracovatelnou úrodu, na první pohled liší. Pro export je důležitá káva, bavlna, sisal, čaj a tabák. Na soukromých políčcích si lidé pěstují kukuřici, čirok, maniok nebo fazole. Oblibě se těší i exotické ovoce – hlavně ananas a banány. Důležitou složkou keňského zemědělství je chov skotu, ovcí a koz. Pro mnoho pasteveckých kmenů, které žijí původním stylem života, starým tisíce let, jsou jejich stáda jediným majetkem.
Průmysl je na africké poměry v Keni poměrně rozvinutý. Na HDP se podílí 25 %. Těží se soda, sůl, zlato, olovo a stříbro. Velkým problémem je však nedostatek energie. V keňské společnosti kvete korupce a ta se neprojevuje jen ve „vyšší společnosti“. Důležitými průmyslovými výrobky jsou potraviny, tabák, textilie, kovy či kůže.
Cestovní ruch se pro keňskou ekonomiku již dávno stal důležitějším než vývoz kávy či čaje. Odhaduje se, že sem ročně zavítá až milion turistů, kteří utrácí peníze, kde jen mohou. Ačkoli po roce 1998, kdy Keňu postihl klimatický jev El Niňo a Usama bin Ládin vyhodil do vzduchu americkou ambasádu v Nairobi, nával turistů pohasl, dnes je cestovní ruch zase na vzestupu. Má pozitivní i negativní dopad. Díky němu si vláda dává pozor na pytláky a chrání divoká zvířat. Politickým špičkám je jasné, že turisti sem z velké části jezdí za zachovalou přírodou národních parků. Výsledkem je zdražování vstupného a snaha zachovat krajinu tak, jak je. Na druhou stranu vyrůstají při pobřeží hotely nadnárodních společností, které mají neblahý dopad jak na životy obyčejných obyvatel, tak na místní přírodu.
Příroda
V nadmořské výšce do 3000 m se rozprostírají savany a lesy. Ve vnitrozemí jsou většinou stepi či savany, na východě od jezera Turkana jsou pouště nebo polopouště. U pobřeží jsou díky častějším srážkám a vyšší vlhkosti husté tropické pralesy. Ve vyšších polohách nad 3000 m je porost menší, horský. Zde rostou převážně senecie, lobélie, protei a další rostliny. Výše potom malé lišejníky a mechy.
Využití plochy: pastviny 37 %, lesy 30 %, orná půda 8 %, ostatní 25 %
V Keni je mnoho národních parků a rezervací. Žije zde lev, slon africký, žirafa, nosorožec, hroch obojživelný, buvol africký, zebra stepní, gazela, gepard štíhlý, levhard skvrnitý, antilopa, hyena skvrnitá a mnoho různých druhů ptáků.
Obyvatelstvo
Obyvatelstvo se dělí na 50 různých etnických skupin, mezi nimiž jsou nejpočetnější Kikujové. Ostatní kmeny mají podíl na celkovém obyvatelstvu jen okolo 10 %. 67 % obyvatelstva Keni žije ve vesnicích. 85,1 % všech Keňanů je gramotných, z toho 90,6 % muži a 79,7 % ženy, ale v zemi je velký podíl mladistvých, téměř 50 % všech obyvatel nebylo ještě 20 let. Křesťanství vyznává ve městech 60 % populace, na vesnicích je rozšířen stále animismus. Jsou tu i menšiny hinduistů a muslimů. V Keni je nejvíce protestantů a římských katolíků. Protestanté tvoří 45 %, římští katolíci 33 %, muslimové 10 %, původní náboženství 10 % a ostatní 2 % obyvatelstva. V Keni jsou dva úřední jazyky, angličtina a svahilština. Svahilština se stala úředním jazykem v roce 1963 kdy vyhlásila Keňa nezávislost na Velké Británii. Mluví se i arabsky nebo kmenovými jazyky.